Když si lidé poprvé v životě řeší hypotéku, většinou už mají v hlavě nasbíráno spoustu "pravd" – od rodičů, od kolegy z práce, co si bral hypotéku před deseti lety, nebo z diskuzí na internetu. Problém je, že hypoteční trh se mění rychle a spousta těchto rad je buď zastaralá, nebo nikdy nebyla úplně pravdivá. Pojďme se podívat na šest nejčastějších mýtů, které prvožadatele zbytečně stresují – nebo naopak uspí v momentě, kdy by měli být ostražití.
Tohle je asi nejrozšířenější strašák. Realita je jiná – banky dnes běžně financují 80 % hodnoty nemovitosti, a pokud je ti méně než 36 let, můžeš se dostat i na 90 %. Znamená to, že vlastních úspor může stačit výrazně méně, než si lidé myslí. To ale neznamená, že vlastní zdroje jsou zbytečné – čím víc jich máš, tím lepší podmínky obvykle dostaneš a tím menší je tvoje měsíční splátka. Je to spíš otázka strategie než tvrdé podmínky "buď 20 %, nebo nic".
Chápu, proč lidi honí nejnižší číslo – vypadá to jako nejjednodušší způsob, jak porovnat nabídky. Jenže úrok je jen jedna část skládačky. Poplatky za vedení účtu, podmínky pojištění nemovitosti, sankce při předčasném splacení, flexibilita mimořádných splátek – to všechno dohromady rozhoduje o tom, kolik hypotéka za celou dobu skutečně stojí. Dvě nabídky se stejným úrokem mohou vyjít úplně jinak draho.
Dlouhá fixace dává pocit jistoty – víš přesně, kolik budeš platit příštích deset let, a nemusíš se bát růstu sazeb. Jenže ta jistota něco stojí a hodí se hlavně lidem, kteří preferují klid nad flexibilitou. Pokud naopak očekáváš, že se tvoje životní situace může v příštích letech měnit (stěhování, změna práce, plánované navýšení splátek), kratší fixace ti dá víc prostoru refinancovat nebo upravit podmínky, aniž bys čekal roky na konec fixačního období.
Tenhle mýtus přežívá z dob, kdy banky mohly za mimořádné splátky účtovat prakticky cokoliv. Dnes je situace jiná a mnohé banky umožňují bezplatné mimořádné splátky do určité výše ročně, nebo za konkrétních životních situací (například prodej nemovitosti). Než hypotéku podepíšeš, stojí za to se přímo zeptat, jaké jsou podmínky mimořádných splátek – je to jedna z věcí, která se mezi bankami dost liší a v běžné nabídkové tabulce často nevynikne.
Makléř umí ušetřit čas a má přehled o aktuálních nabídkách napříč bankami – to je jeho hlavní hodnota. Ale "nejde to bez něj" prostě není pravda. Pokud si uděláš domácí úkol, porovnáš si nabídky sám a víš, na co se ptát, zvládneš si hypotéku vyřídit i bez prostředníka. Otázka spíš je, jestli chceš ušetřit čas, nebo se do porovnávání pustit sám – obojí je validní cesta.
Tohle je možná nejdražší mýtus ze všech. Banky mají různé interní politiky, různě hodnotí bonitu klienta a nabídky se mohou lišit i o desetiny procentního bodu úroku – což u hypotéky na dvacet nebo třicet let dělá rozdíl v řádu desítek tisíc korun. První nabídka, kterou dostaneš, není automaticky ta nejlepší, kterou můžeš získat. Srovnání aspoň dvou až tří bank se prakticky vždy vyplatí.
Hypotéka není nic, co se má řešit narychlo nebo podle toho, co si pamatuješ z vyprávění známých. Pravidla se mění, nabídky bank se liší a to, co platilo před pár lety, dnes nemusí platit vůbec. Nejlepší způsob, jak se v tom zorientovat, je vzít si čísla do vlastních rukou.
💡 Chceš zjistit, na jakou hypotéku máš reálně dosáhnout? Spočítej si to v hypoteční kalkulačce → ← Zpět na článkyUpozornění: Informace uvedené v tomto článku mají pouze informativní a vzdělávací charakter a neslouží jako finanční, právní ani daňové poradenství. Konkrétní podmínky se mohou lišit podle vaší situace a banky.